Dodatečná izolace spodní stavby

Dodatečná izolace spodní stavby
Ohodnoť článek

Zdroje vlhkosti ve stavebních konstrukcích

 Příčiny vlhnutí staveb jsou různé. Proto je třeba dobře si uvědomit, jak se vlhkost do stavby dostává.

Srážková voda 

Působí na stavbu v podobě dešťových kapek nebo sněhových
vloček a do konstrukce se dostává chybnou střešní krytinou nebo chybným
oplechováním. Srážková voda během náporového deště zase působí na obvodové zdivo
a ochranu proti ní zajistí fasádní omítka a její nátěry, případně její
hydrofobizace, resp. obklad. Rozstřikovací srážková voda působí všude tam, kde
kapky deště dopadají na vodorovný tvrdý podklad (okapový chodník, římsa,
parapet, vystupující články fasády) a následně postříkají fasádu až do výšky 1 m. Srážková voda pronikající komínovými a větracími otvory – pokud se komín pravidelně nepoužívá – stéká při dešti po stěnách průduchů, vsakuje
se do stěn, nebo se hromadí ve vrstvě sazí a popela na jeho dně a opět vsakuje do otevřené konstrukce, kde zapříčiní vznik hnědých skvrn. Při průměrných srážkách naprší do komínového průduchu s rozměry 150 × 150 mm za rok až 15 litrů vody. Srážková voda stékající po povrchu terénu se objevuje při nesprávném vyspádování terénu stavby, případně při silném přívalovém dešti nebo tání sněhu a může se dostat do přímého kontaktu s obvodovou konstrukcí stavby.

 

Vzlínající voda

Dostává se do stavebních konstrukcí vlivem kapilárních sil ze zeminy, která ji obklopuje. S ní souvisí i kondenzovaná voda (difúze vodní páry) – působí i při porézním podloží, protože vlhkost ve formě pár prochází póry zeminy a kondenzuje na povrchu konstrukce, která se zde nachází. Dalším zdrojem kondenzace je vlhkost vzlínající uvnitř stavby jejím provozem (pobyt lidí, vaření, praní atd.).

 Gravitační a tlaková voda

Jde o vodu, která se dostává do pórů zeminy a stavebních konstrukcí působením gravitace. Voda působí i hydrostatickým tlakem. V době dešťů a tání sněhu se dostává do zeminy větší množství vody a pokud narazí na nějakou méně propustnou překážku (jílová zemina, rozšířený základ), zastaví se na své cestě a začne hledat možnost dalšího úniku. Obvykle ho najde v nekvalitní nebo poškozené hydroizolaci. Hydrostatickým tlakem působí i vzdutí hladiny spodní vody v okolí vodních toků (bez známky srážek v oblasti). 

Odstranění souvisejících poruch 

Stavba může vlhnout v důsledku chybných stavebních úprav nebo nesprávného provozu budovy. Nevhodný je například neprodyšný obklad na zdivu slabě izolovaného domu, stejně nevhodné je i vytváření vlhkých provozů bez potřebných opatření (ventilace), nezajištění dostatečného větrání, instalace “super těsných” oken bez dalších opatření, nesprávné sanační úpravy apod. 

Odborná pomoc a poradenství 

Zdůrazňujeme, že ke zjištění a odstranění těchto příčin je vždy třeba se obrátit na odborníka nebo odbornou firmu, která má dlouholeté zkušenosti a důvěryhodné reference v oblasti sanace a hydroizolace zavlhlých objektů. 
naradi-hitachi-468x60.png

 Podřezávání zdiva řetězovou pilou

Při tomto způsobu boje proti vlhkosti se do vodorovného řezu ve zdivu vkládá nepropustná hydroizolační fólie, která zabrání vzlínání vlhkosti nad místem řezu. Na řezání se používají ruční nebo pojezdové pily. Tloušťka zdiva je omezena – musí být menší, než je délka pily. 

• Proříznutí zdiva se provádí ve vodorovné maltové spáře zdiva po úsecích o délce přibližně 0,5 až 1,2 m. • Následuje vložení hydroizolační fólie s certifikátem proti tlakové vodě a zemnímu plynu radon o tloušťce 2 mm a statické zajištění plastovými klíny v osové vzdálenosti přibližně 30 cm z obou stran podřezávání zdiva.

 •Pracovní spára se vyplní pomocí tlakového zařízení cementovou maltou. 

Specifika 

Tato metoda je spolehlivá, musí se však dodržet určité postupy práce. Izolace zdiva musí být napojena na hydroizolaci podlahy a vytvořit tzv. “Vana”. Není možné vsouvat hydroizolační fólii jen do určité části tloušťky zdiva nebo pod podlahu a pod úroveň terénu. Fólie musí přesahovat tloušťku zdiva z obou stran.

 Časté chyby

 Používání dřevěných klínů při aplikaci tohoto systému je
nesprávné. Dřevo vlhkostí zvětšuje svůj objem a tím navozuje tlak v konstrukci a
naopak po vysušení zmenšuje svůj objem a může se tak porušit statika stavební
konstrukce. Další chybou, která se vyskytuje při použití tohoto systému je, že
vyplnění pracovní spáry se provede pomocí montážní pěny a následně vznikne
tepelný most. V spáře hrubého zdiva zůstane prázdný, pěnou nevyplněný prostor. Přes zimní období je v exteriéru např. -20 ºC av interiéru zase +20 ºC. Spára je nevyplněná a proniká přes ni studený vzduch, který se sráží s vnitřním teplým vzduchem a vytváří na vnitřní straně zdiva plísně a houby. Velmi nebezpečné jsou s tomto případě prázdné spáry bez potřebné cementové malty a nespojená část konstrukce. V těchto místech se objekt může staticky narušit.

 Podřezávání zdiva lanovou pilou

Výhodou této metody je, že lze podřezávat zdivo bez ohledu na jeho materiál a tloušťku. Nevýhodou je nutnost chlazení lana vodou, čímž se dostává do stavební konstrukce přebytečná vlhkost.

Metoda narážení plechů

 Tato metoda je založena na narážení nerezových plechů do průběžné horizontální maltové spáry bez jejího předchozího řezání. Není vhodná při kombinovaném (smíšeném) zdivu. Vzhledem k použití hydroizolačních materiálů se tento způsob řadí mezi finančně nejnáročnější.

 Podsekávaní zdiva

 Jde zřejmě o nejstarší sanační metodu, při které vkládáme hydroizolaci do vytvořeného prostoru ve zdivu. Vytváříme ho ručním vybouráním vrstvy zdiva (vybíráním cihel) v úsecích s maximální délkou jednoho metru. Úseky vybouráváme vždy střídavě (otvor – plná zeď – otvor – plná zeď … atd.). Do takto vytvořených mezer na maltou vytvořený podklad uložíme hydroizolační fólii tak, aby na obou koncích zůstal volný okraj hydroizolace. Mezeru o tloušťce 100 mm nad hydroizolační fólií
musíme vyklínovat pomocí plastových klínů a vyplníme ji cementovou maltou. Maltu necháme ztvrdnout. Pak můžeme vybourat mezery na zbývajících úsecích. Touto metodou můžeme pracovat i svépomocí.

 Chemické metody

Těmito metodami se vytváří hydroizolační vrstva tak, že do zavlhlého zdiva se napouští látka, která proniká do pórů, kapilár a trhlin a vytváří hydroizolační vrstvu. 

Těsnicí injektáž 

Tato skupina infuzních látek pronikne (penetruje) do pórů a chemickou reakcí ztuhne do nerozpustné formy, a tím je utěsní.Metoda se nazývá těsnící injektáž a do této skupiny přiřazujeme i matečné metody, které využívají mechanismus zarůstání pórů krystaly.

 Hydrofobizace

 V současnosti se nejvíce využívá metoda založená na hydrofobizaci stěn pórů. Infuzní látka je obvykle na bázi silikonových roztoků nebo mikroemulzí. Mechanismus působení spočívá v hydrofobní úpravě stěn pórů, což zamezí kapilární vzlínající vlhkosti. Tyto roztoky přepenetrují do podstatně menších kapilár jako v případě těsnících roztoků, které mají vyšší viskozitu.

 Tlaková injektáž 

Další metodou využívanou na hydroizolaci stavební
konstrukce je systém injektáže pod tlakem. Účinnost chemických tlakových
injektážních systémů určuje množství faktorů. Jeden z nejdůležitějších je prstové pronikání. Kdy je jakákoli tekutina injektována pod tlakem do různorodých porézních materiálů, takže  neprochází přes zdivo rovnoměrně a nevytlačuje před sebou rezidentní vlhkost. Spíše tvoří tzv. “Prsty” (toky) tak, že opouští díry, které mohou obsahovat rezidentní vlhkost. Může se stát, že zcela opustí cesty vzlínání vody a tak voda může po injektáži opět do zdiva vzlínat. Je málo pravděpodobné, že chemické injektážní izolační systémy samy o sobě zastaví vzlínající vlhkost náhlým přerušením vzlínání vody tak, jako při fyzických hydroizolačních systémech. Tlakové izolační systémy jsou závislé na kvalitní aplikaci. Při téměř 96% injektážních kapalin slouží jako nosič aktivní složky voda nebo tzv. lakový benzin a jeho velké množství (nebo množství vody) se musí po aplikaci vypařit ze zdiva. Při použití rozpouštědlových kapalin sice dochází k rychlému vysoušení, ale protože nejsou mísitelné s vodou, jsou méně účinné v prostupu stěnou, zejména ve velmi vlhkých prostorách.

 Beztlaková injektáž 

Technologie je založena na viskózním krému ze směsi silanu (kremíkovodíka, kapalinové sloučeniny křemíku s vodíkem) a siloxanu (jedna ze surovin silikonů – kyslíkaté derivátu silanů) která tvrdne na
vodoodpuzující pryskyřici. Používá se pouze proti vzlínající vlhkosti. Zavádí se do předem vyvrtaných otvorů v maltových spárách. Vysoce koncentrovaný vodoodpudivý krém na vodní bázi využívá vlhkost obsaženou ve zdivu na svou distribuci ve stavební konstrukci. Využije vlhkost ve stěně, spojí se s ní a rozptýlí se. Pak vytvoří pro vzlínající vlhkost nepropustnou bariéru. Pomalejší proces tvrdnutí umožňuje využití maximálního potenciálu rozptýlení ve zdivu. Hydrofobní vlastnosti získá i vlhké zdivo. Účinný rozptyl látky ve zdivu je její nejvýhodnější vlastností. Dalším významným faktorem je naprostá jednoduchost aplikace, a tím i snížení závislosti úspěchu od aplikátoru. Není třeba strojní vybavení kromě vrtačky a aplikační pistole na kartuše.

Omítání zdiva při sanaci

 Hydroizolační systémy proti vlhkosti a výměna omítek jsou nedílnou součástí správné sanace objektů zasažených nadměrnou vlhkostí. Proč je třeba znovu omítat? Vysoká kontaminace zdiva hygroskopický solemi může dlouhodobě vázat vlhkost ve stěnách a podporovat vzlínající vlhkost. Dokonce i v případě, že již byla úspěšně
aplikovaná funkční izolace proti vlhkosti, vysoký obsah hygroskopických solí může způsobovat vlhkost ve zdivu, znehodnocovat omítky a bude budit dojem, že izolace je nefunkční.Odstranění staré zasolené omítky odstraní soli z povrchu, ale v uvnitř obsažené kontaminaci může proniknout do nové omítky i když ji chrání zavedena izolace proti vzlínající vlhkosti. 

Aplikace sanační omítky 

Před omítáním musíme provést přípravné práce: 

• dřevěné obruby musíme odstranit tak, jak je navrženo ve specifikaci průzkumu, 

• odstraníme kontaminovanou omítku minimálně 0,5 m nad původní hranicí vlhkosti na stěně, 

• preškrábeme maltové spáry do hloubky 15 cm,

 • kontaminovaný materiál ihned odneseme od ošetřovaného zdiva.

 Po přípravných pracích aplikujeme sanační omítky dle instrukcí jednotlivých výrobců. Veškerá používaná voda musí být čistá. Nesmí obsahovat oleje, špínu nebo jiné škodlivé chemikálie – nejlepší je použít pitnou vodu z veřejného vodovodu. Při výběru omítky doporučujeme nové typy omítkové směsi. Díky plnivu z polyuretanové pěny dosahují nové omítky optimální poměr pórovitosti, součinitele tepelné vodivosti, difúzního odporu, kapilární absorpce vody a akumulace tepla.